Losy z Losinthalu, jméno někdejší rodiny šlechtické, která přistěhovala se ok r. 1647 z jižního Tyrolska do Čech Jan Antonín (syn Tomášův) obdržel r. 1647 inkolát v Čechách, potvrzeni stavu rytířského a nadání, aby se psal z Losinthalu. po čemž hned r. 1648 následovalo povýšení do panského stavu. V ty časy stal se radou komory a deputovaným k vybírání důchodu vinného, pivního a solního. Získal si Štěkeň, k níž r. 1650 přikoupil Řepici, Sluhy, Ctěnice, Vintířov a (1664) Tachov. Z většiny svého jmění zřídil svěřenství. Za neznámé doby dosáhl buď on nebo syn povýšení na říšské hrabství. Zemřel roku 1682, zůstaviv z manž. Anny Konstancie Kollerové z Grübeka syny Antonína a Jana Bapt. Onen ujal Tachov a Vintířov a zdědil i ostatní statky otcovské po bratru svém, který r. 1683 zemřel. Z toho podržel Štěkeň. Všechna tři panství zůstala v držení jeho a jeho syna Adama Filipa, který přikoupil r. 1718 Částkov, r. 1728 Pořejov a Úšanu, r. 1777 Dlouhý Derflín a Šomprun. Když r. 1781 (21. dub.) bezdětek zemřel, nastaly spory mezi vdovou Arnoštkou, roz. hr. Fuchsovnou z Bimbachu, a dědici, po jichž ukončení se dotčená tři panství dostala v držení knížecí rodiny Windischgrätzů. Sčk. #######

Hrzán (i Herzan, nikoliv Hřán) z Harasova, příjmení staročeské rodiny, napřed [viz obrázek č. 1823. Erb Hrzánů z Harasova. ] vladycké, potom panské a naposled hraběcí.Erb (vyobr. č. 1823.): štít polovičný, v pravo stříbrný, v levo na dvě pole, svrchní červené, zpodní černé, rozdělený, nad helmicí síto a na něm 6 per (červených, stříbrných a černých). Předkové seděli v Bosyni, Sedlci a Újezdci a později na hrádku Harasovu pod Bosyní; potomci jejich zvali se dílem Homuty z [Hrzán], dílem Chmelíky z Újezda, dílem Domousickými z Har., dílem [Hrzán]-y (druhotvarem jména osobního Hrzek). Praotec těchto byl Dobeš (1395-1427), syn Dobešův, jenž se psal z Újezda a držel Chlumín. Synem jeho byl Jindřich (1437-49), jenž zůstavil děti nezletilé. Jedním z nich bezpochyby byl Václav, jenž se do r. 1486 připomíná. R. 1498 žili Jindřich a Václav; tento koupil Housku a jiné statky. Měl tři syny: Adama, Jana a Dobeše, kteří se r. 1520 podělili. Jan, který držel Zásadku, Kovaň, Skalsko, Vrutici a jiné statky, z trojího manželství (s 1. m. Eliškou z Cetně, 2. m. Marií Šlikovnou, 3. m. Kateřinou z Vartemberka) neměl mužského potomstva. Bratři jeho založili dvě pošlosti. Zakladatelem mladší byl Dobeš, který měl za díl Housku (1520-53) a přikoupil Sovinky (manželka Kateřina); kromě dcery Majdalény (vd. Hrušovské) měl syny Václava a Jiříka. Onen (†1584) držel Housku, Malkov a Vrutici a z manželky Doroty z Ocelovic měl syna Dobeše (†1599), jenž měl Housku a Vrutici a r. 1594 Housku prodal. Děti jeho z Elišky z Dubé byly Václav, Jiřík, Jan, Dorota, Veronika. Václav prodal r. 1615 Boreč a Bezno a v konfiskaci propadl Kovaň, Libeň a Vrutici (1622). Mužských potomků neměl. Jiřík, bratr Václavův, seděl na Vidimi a měl syna Oldřicha (†1599), který se skrze manželku Johanku ze Sulevic dostal v držení Kokořína; po jeho smrti Kokořín a Vidim prodány pro dluhy a děti jeho Tobiáš a Eusebie zůstaly v chudobě. Starší větev pocházela od Adama (†j. 1533), jenž držel Šestajovice, Ctěnice a Radonice a z manželky Doroty Vančurové z Řehnic měl syny Václava a Mikuláše. Onen (.] -1570) koupil s bratrem Jenštein, jenž měl za díl, avšak později (1558) dostal se v držení Potšteina, k němuž přikoupil (1568) Završí. Zemřel r. 1570, zůstaviv z manželky Anny z Dubé syna Adama Šťastného (†1598), jenž prodal statky své Kyje a Vrutici.Jediná dcera jeho (z Kateřiny z Klinšteina) Anna Kateřina dědila Potštein (manžel 1. Jan Burjan Kaplíř ze Sulevic, 2. Jan Arnošt z Ullersdorfu). Mikuláš, bratr Václavův, měl za díl Ctěnice (†j. 1565), jež dědil po něm syn Adam. Tento byl výborný a neobyčejně šetrný hospodář; z úspor koupil Landšperk, Ronov a Červ. Hrádek, s manželkou Annou ze Sulevic dostal se v držení Skalky. Byl roku 1605-15 purkrabím kraje hradeckého a roku 1615-18 purkrabím karlšteinským. V čas povstání zabrali mu stavové něco peněz ušetřených (†11. led. 1619). Syn Mikuláš (manželka Veronika Čejkovna z Olbr.) zemřel před otcem, druhý syn Vilém Jiří zemřel nedlouho potom. Ostatní synové, Zdeslav a Jan, málem propadli statky své; avšak Zdeslav získal si Karla z Lichtenšteina tím, že mu Landškroun a Landšperk lacino prodal. Ostatní statky své, Skalku a Ronov, prodal manželce Alžbětě z Biskupic (†1638), avšak přečkal ji živobytím (†1642). Jan, bratr jeho, podržel Červ. Hrádek, koupil r. 1628 Skalku. Oba bratři povýšeni (1623, 1624) do stavu panského. Jan měl z manželky Sabiny Žofie z Vřesovic syna Jana Adama, jemuž r. 1650 stav panský potvrzen, avšak r. 1666 povýšen do stavu hraběcího i Římské říše i král. Českého. Týž byl král. místodržícím a nejv. lovčím a přikoupil r. 1662 Okořín. (†1681). Z manželky Marie Isabelly měl syny Ferd. Maximiliána,Arnošta Karla, Jana Leopolda, Zikmunda Valentina, Frant. Guidobalda a dcery Johanku Majdalénu (napřed Vítanovskou, pak Libšteinskou z Kolovrat), Marii Polyxenu (vd. Písnickou), Kateřinu Sylvii a Juditu. Jan Leopold dědil po posledním Kaplíři statky Milešov a Nedvědíč a příjmí Kaplíř (1680), což r. 1688 král. majestátem stvrzeno (†1711, manželka Anna Zikmunda Kolonova z Felsu). Zikmund Valentin byl král. místodržícím a presidentem komory (†1726, manželka Anna Veronika Černínka). Kromě dcer Jozefy, Barbory a Františky měl čtyři syny, z nichž Jan Adam ujal zadluženou pozůstalost otcovskou r. 1727. Po Janovi Leopoldovi zůstali synové Ferdinand Maximilián, Zik. Gustav (†1760) a Maximilián Antonín a dcera Jozefa (vd. Kolovratova). Nejstarší syn Ferdinand Maximilián dostal se skrze manželku Marii Annu, rozenou Putzovou z Adlersthurnu, v držení Podsedic a Dlažkovic, jež spojil se Skalkou. Z manželství toho bylo několik dětí, Nejznamenitějším z nich byl syn František de Paula (*5. dubna 1735 v Praze), stavu duchovního a po dlouhá léta plnom. ministr u papež. stolice v Římě, jsa od r. 1779 kardinálem, pak protektorem Římské říše a dědičných království a zemí rakouských a od roku 1800 biskupem kameneckým v Uhřích. Zemřel 1. čna 1804 ve Vídni. Jeho nejmladší bratr Maximilián Antonín byl ve službách dvorských u krále polského a kurfiršta saského. Měl syna Karla Jozefa, jenž se roku 1760 oženil s Aloisií z Nauendorfu a r. 1776 zemřel. Zůstali po něm syn Karel Jozef a dcera Aloisia Jozefa. Zikmund Gustav, jenž byl hejtmanem kraje litoměřického, ujal Milešov, který dědil po něm syn Jan Jozef (†25. dubna 1785) a tohoto syn Karel Bedřich, c. k. komoří a rytmistr. Na tomto vzácný tento rod přestal. Sčk. #######

Boryně (Boreň) ze Lhoty, jméno staročeské rodiny vladycké, jejíž původiště byla Lhota v Žatecku (mezi Měcholupy a Ličkovem). Znak jejich dvě vidličky neb ostruhy o dvou špicích železných a s rukovětmi zlatými křížem přeložené na štítě červeném; jako klenot měli 14 per střídavě stříbrných a červených (viz vyobr. č. 635.). Jméno Bo- [viz obrázek č. 635. Znak Boryňů ze Lhoty. ] reň (později s druhotvarem Boryně) jest skrácené jméno osobní (Bořivoj ?) a stalo se pak jejich přijmením. V první pol. XV. stol. seděli ještě bratří Boreň, Beneš a Pavel ve Lhotě. Jan Lhota ze Lhoty držel před r. 1472 čásť Měcholup. Jan [Boryně (Boreň) ze Lhoty] [Boryně (Boreň) ze Lhoty] (nar. prý r. 1458) dostal se okolo r. 1523 v držení Míkovic na Slansku. Byl kr. prokurátorem a r. 1526 mezi voliteli kr. Ferdinanda. Zemřel asi r. 1541 a pohřben v Minicích. Synové jeho byli David, Jindřich, Jiřík, Petr, Zdislav a Jan; druhý z nich, Jindřich, vzal za svůj díl statek otcovský Nezabylice, ale zemřel brzo bez dědicův. Jiřík držel půl Zeměch a sešel též bez dědicův. Petr držel za díl Lobec, ale dědil po bratru Nezabylice a koupil r. 1559 dva díly hradu Nového Šumburka s panstvím. R. 1560 zastřelen jest mezi Kláštercem a Šumburkem (manž. Benigna z Jendorfu zemř. 1577). Zdislav držel za díl mlýn míkovský a dědil po bratru Nový Šumburk. Byl kraječem arciknížete Ferdinanda a ženat s Lidmilou z Vřesovic. Zemřel roku 1573 zůstaviv statek svůj dcerám Markétě a Benigně. Onano (manželka 1. Václava z Gryspeku †1590, 2. Viléma Huvára z Lobenšteina †1602) dostala za díl Šumburk, který prodala roku 1607 Kryštofovi z Fictumu, tato (manžel Ferdinand Renšpergár z Renšperku) seděla na Nezabylicích, jež vzdala r. 1577 manželu svému. Jan dostal za díl Míkovice, ale prodal je bratru svému Davidovi a seděl v Hostomicích. Zemřel před r. 1577 zůstaviv syny Jaroslava, Jana, Davida, Bohuslava, Vratislava a Mauryce. Adam (†1566) a Vilém (†1557) vzali peníze za díl. Nejstarší z bratří, David, dostal za díl polovici Zeměch a získal k tomu Lobec a Míkovice; pro účastenství své ve vzpouře r. 1547 proměněn mu týž statek v manství, ale hned potom zase propuštěn. Býval pak hejtmanem kraje slanského a koupil r. 1565 Roztoky (manž. Lidmila z Říčan). Synové jeho byli Jan a Václav. a) Jan koupil r. 1588 nějaké dědiny od své mateře, přijal pak za díl Míkovice, ku kterýmž získal i Ředhošť, a koupil r. 1607 zámek Mšený, k němuž ještě r. 1612 nějaké dědiny přikupovával. Zemřel r. 1613 zůstaviv vdovu Mandalénu z Roupova. Dcery jeho se jmenovaly Dorota (†1620, manžel Ota Jindřich z Vartemberka), Kateřina, Sibyla a Polyxena (†1615). Synové Jan David a Adam Václav rozdělili se r. 1628 o své statky; onen dostal Mšený, kterýž prodal r. 1637 koupiv r. 1631 Krašov, ale po jeho smrti i ten statek (1649) pro dluhy prodán (manž. Anna Lidmila z Dohalic). Adam Václav věnoval r. 1629 na Míkovicích, díle svém, manželce Kateřině z Adlaru, ale po smrti jeho prodaly dcery jeho Maří Majdaléna a Barbora Estera (manžel Ladislav Hrobčický) statek ten (1641) Sezimovi z Vrtby. O potomcích této pošlosti není nic známo.-b) Václav dědil po otci Roztoky a koupil r. 1604 klášter vilémovský, zemřel r. 1619 a pochován ve Vinařích. Syny měl Davida. Viléma a Jana. David dostal za díl Roztoky, na nichž věnoval r. 1622 manželce své Veronice z Gryspachu. R. 1625 odsouzen jest pětiny jmění svého, když byl již Roztoky prodal, za to mu zabrán druhý jeho statek Statenice (†okolo 1625). Jan dostal za díl statek Ctěnický, za nějž si vyměnil r. 1626 Budeničky. Tento statek se dostal po jeho smrti bratru Vilémovi, který jej hned prodal (1631). Vilém dostal za díl Vilémov, který mu měl býti zabrán, ale on vinu všechnu odvedl. Zemřel okolo r. 1650 a statek týž spravovala vdova Marie Eliška roz. Mitrovská z Nemyšle. Synové Max. František a Ferdinand Vilém prodali pak Vilémov r. 1659 mateři své (vdané Věžníkové), ale Maximilián koupil jej zase r. 1669 a držel jej do r. 1672. Bratr jeho Ferdinand držel ještě r. 1676 Cítkov. Kromě těchto připomínají se ještě jiní Boryňové, jejichž souvislost s předešlými není známa, jako Ota B., jemuž r. 1623 dva statky jeho, Březno řečené, byly zabrány (jeden z nich koupila manželka Mandaléna Boryňova) a Petr B., jenž se roku 1628 vystěhoval, ale r. 1631 na čas do země se vrátil. Syn jednoho ze svrchu dotčených, Vilém Ignác, dosáhl r. 1691 plnoletosti a učinil slib věrnosti. František B. odkázal r. 1735 statky své Bukovou manželce Barboře Kateřině Enisové a Kunkovice strýni Terezii Banterové roz. Boryňové. Roku 1758 domáhali se Josef, Ignác, Anna a Žofie Boryňové stavu rytířského, ale žádosti jejich nebylo místo dáno, poněvadž nebyli řádně zplozeni v loži manželském. Sčk. #######

Zdroj Ottova encyklopedie obecných vedomostí® - © 1997 AION CS